NALEZENÝ DOPIS GEORGE CARMAGA, aneb jak to celé začalo…
….. Seděl jsem ten večer se svými dvěma indiánskými přáteli ve svém starém loveckém srubu a popíjel whisky přímo z lahve, stojící přede mnou na dubovém stole. V krbu příjemně praskal oheň a jeho záře zalévala celou místnost zlatavým světlem.
Promiňte, zapomněl jsem se vám představit… jmenuji se George… tedy celým jménem George Carmag.
Před rokem a půl jsem přišel se svými kamarády sem na sever na Aljašku. Stal jsem se lovcem kožešin a příležitostným zlatokopem… no, zlatokopem… zkusil jsem to jen párkrát a výsledek byl stejně žalostný, jako má snaha oholit si nožem svou vousatou tvář. Obojí se moc nedařilo. No a tak jsem zůstal u lovu zvěře a lososů.
Toho večera na začátku léta 1896 jsem netušil, jak moc brzy se změní můj život.
Bylo to tak 2 hodiny po západu slunce a já se s přáteli dohadoval, kam zítra vyrazíme na lov lososů. Říčky a potoky tady na Klondiku jsou jich plné. Jen vědět, kam nastražit sítě.
Najednou se venku před srubem rozštěkali psi. Popadli jsme pušky a rychle vyběhli ven. V těchto končinách musí být člověk na pozoru. Zatoulaný medvěd nebývá návštěvníkem, kterého chcete hostit. Psi štěkali jako pominutí. Jen to typické medvědí funění a řvaní jaksi chybělo. Stáli jsme tiše s namířenými puškami a snažili se rozeznat, odkud nám hrozí nebezpečí. V tom jsme zaslechli něco od blízkého potoka. Přidřepli jsme a zírali do tmy. Proti hvězdnatému nebi jsme spatřili potácející se siluetu nějakého muže. Na mé zvolání se postava zastavila a vydala tlumený výkřik … a pak se jen tiše svezla k zemi. Rychle jsme jej přenesli do srubu a uložili hned vedle ohně. Jeho oděv byl celý promočený a muž se klepal zimou a vysílením. Na jeho koženém opasku jsme si všimli vyraženého jména … ROBERT HENDERSON.
Dali jsme mu napít whisky a trpělivě čekali, až se vzpamatuje. Jeho ústa začala něco tiše opakovat. Ani když jsme se k němu sklonili, jsme mu nerozuměli. Jeho ruka najednou zajela do kapsy a pomalu se rozevřela. V jeho dlani se objevilo něco, co nikdo z nás nečekal. V mihotavém světle našeho ohně se zaleskly valounky zlata. Ten muž měl u sebe něco, co bylo snem pro všechny dobrodruhy v tomto zapomenutém kraji. Podepřel jsem ho a pohlédl mu do vyčerpaných očí. A než je zavřel navždy, zaslechl jsem jeho poslední slova: „Mapa… hledej… tři červené kameny u Králičího potoka.“
Druhý den jsme nebohého Hendersona pochovali bez toho, že bychom se dozvěděli více o jeho tajemném příběhu. Stále se mi však vracela jeho poslední slova a já někde uvnitř cítil, že je to něco, co může změnit můj dosavadní život.
Věděl jsem, že tato výzva je už nad síly naší malé skupinky, a proto se tato zpráva dostala do rukou i vám…
Čekám tu na vás. GEORGE CARMAG